Zrakový klam je definován jako nesouhlas zrakového vjemu a pozorované skutečnosti. Na vzniku zrakových klamů se podílí zejména anatomická či funkční stavba oka a psychologické pochody v mozkové kůře.
Mezi zrakové klamy řadíme entoptické fenomény vizuální efekty, jejichž zdrojem je oko samotné.
- Létající mušky - tmavé tečky či nitky viditelné při pohledu na monotónní světlou plochu, které jsou způsobeny drobnými zákaly ve sklivci.
- Difrakční obrazce kruhy kolem světel – jsou způsobeny difrakcí (ohybem) světla na strukturách oka, jako je např. rohovka nebo oční čočka.
- Purkyňova figura je plastický obraz cév vlastního očního pozadí - viditelný při osvětlení oka z nezvyklého úhlu (zešikma přes rohovku, přes skléru).
Může být způsoben osvícením světločivých buněk sítnice, které jsou obvykle zastíněny cévami a adaptovány na tmu, nebo zastíněním sousedních buněk.
Zrakové klamy můžeme dělit na:
- Fyziologické založené na fyziologických jevech iradiaci, kontrastu a následných obrazců.
- Geometrické založené na zkresleném vnímání geometrických vlastností obrazců.
- Perspektivní založené na zkušenosti s perspektivou (vzdálenější objekty se jeví menší).
- Psychologické vznikající při pozorování rovinných předloh, které mají představovat průmět trojrozměrného prostoru a kterým tuto prostorovou povahu vědomě či mimovolně přisuzujeme.